Šumava Trip 2015

Šumava Trip

To se tak zase jednou dohoukali 3 Bajkonurští veteráni na prodlouženým víkendu po bikeparcích. Původní cíl byl Schladming a Wagrain. Jelikož ale v Alpách pršelo, tak jsme se rozhodli pro náhradní variantu a nakonec se vydali na šumavský Špičák a do Geisskopfu.                                                                                                                                            
Ve čtvrtek ráno se parta ve složení Rob, Otta a Koule vydala na Šumavu. Po 4,5 h jízdy jsme už na sebe házeli brnění a kupovali permicu na lano. Jelikož jsem na sjezďáku seděl letos teprve podruhé a krosku taky dost flákal, taky to podle toho vypadalo. Ruce se mi po první jízdě klepaly tak, že kdybych šel na „malou“, tak bych si asi přivodil „organismus“ a plíce mě pálily, jakoby mi tam někdo nalil napalm a zapálil. Koule s Ottou byli ale hned nadšení ( v duchu si myslím, že jim jenom asi jeblo z nadmořské výšky).
Ve druhé jízdě se stalo to, co se zákonitě stát muselo. Pravotočivá zatáčka, velkej šutr, zamklá vidla a výstup z bajku krásným parakotoulem ( jelikož mám chrániče, nic se neděje). Odřenej loket ale asi mluví úplně jinou řečí. Otta s Koulem pochopitelně nic a jsou nadšení čím dál tím víc ( asi jim fakt hráblo). V následující jízdě Otta zkouší přejet ještě jednou přes celkem velkou dřevěnou houpačku, ze které musel v minulé jízdě na poslední chvíly seskočit.   . . . jo, jo, vypadává z ní a jde přes hlavu přímo na záda. Otřepe se jako zmoklej pes, a že prej to nic nebylo.
V další jízdě se připravuju na drop. Najíždím do zatáčky a znovu letím hubou napřed do kořenů a opět zkouším oblíbený parakotoul. Kurva, tohle už mě ale fakt bolelo, . . . hodně bolelo! Na stupnici bolesti od 1 do 10 pro mariňáky je to regulerní 5-ka. ( ale na stupnici pro normálního člověka je to něco mezi  auuu – doprdele – nechte – mě – umříít !! ). Je jasný že dělám, že jsem si toho skoro nevšiml. Sedřený předloktí vypadá, jakoby mě pokousal vzteklej pes. Už teď se těším jak si cvrknu, až si z toho ve sprše budu vymývat bordel.
V 17h přestává jezdit lanovka, tak to konečně taky zabalíme. Pro dnešek toho bylo až dost. Večer pojíme nějaký řízky, dáme pár piv a vlezem do peří.
Ráno si zaslouženě dopřejeme bohatou snídani a vyrážíme do Geisskopfu. Já si přelepím rozbitou ruku papírovým ubrouskem, aby se do mě zase nazakousl chránič, lupnu si jeden brufen a jdem na to. Na rozjezd volíme Flow Country. Krásně vyhlazená cesta plná klopenek je na rozjezd ideální. Jako druhou a třetí volíme „ Adidas Evil Eye“ a „Freeride“. Z obou jsem celkem nešťastnej, bo mi ještě nezačal působit brufik, a tak trpím jako zvíře. Po přestávce a pivku mě zázračně přestává všechno bolet a už si to taky užívám, jako moji dva rozjaření parťáci. Adidas        Evil Eye i Freeride jsou teď už i moje oblíbené cesty. Zhruba v půlce Evilu je nad zemí na lanech přivázaný prkno, které se po najetí lehce rozvlní. Já si napoprvé samozřejmě v půlce musím vystoupit, stejně tak Otys. Koule s tím problém nemá. On prostě letos nemá problém s ničím. Pak Otta vezme do ruky foťák, ale to už se mi stejně jako Koulovi daří lávku přejet pokaždý. Otta si z ní ještě jednou vystoupí, ale nakonec ji pokoří i on. Pak se přesunujem na DH trať, kde si přes balvany troufne skákat opět jen Koule. Otta nic, ten fotí a mě se jenom, tak nějak . . . nechce. Připravuju se totiž na velkej drop úplně dole. Otta si nachystá foťák a já se jdu pokusit o svůj první dnešní infarkt. Skočil jsem to nakonec dvakrát a stejně tak Koule. Na parkáču dáme ještě pivko a razíme zpátky na Špičák. Sprcha, jídlo, pár piv a pro dnešek končíme.
Druhej den ráno si už zkušeně lupnu brufen hned u snídaně a celej den jezdíme na Špičáku. Dřevěnou houpačku už s Ottou radši neriskujem a objíždíme ji. Ne tak Koule. Krásně ji bez zaváhání přejede. Snaží se tvářit normálně, ale má u toho tak pyšnej výraz, jakoby právě vysral největší hovno na světě. No, . . . budiž mu přáno.    . . . a pak se to stalo – v následující jízdě zcela nepochopitelně z houpačky vypadává ( ale že mu to trvalo ) a po pádu se tiskne k zemi jako pedofil k 10-ti leté školačce. Zcela nesportovně se nad tím lehce pousmějem.
Kolem 18 h to balíme a po pivku zmoženě lezem do betle.
V neděli dopoledne ještě dáváme 5 jízd a po obědě to balíme a vracíme se zpátky do Brníčka.