» Francie trochu jinak Bajkonur team

Francie trochu jinak

Tento příspěvek je výplodem mýho chorýho mozku po trošku nevydařené, celkem dlouho plánované dovolené a je určen především pro okruh mých blízkých, kamaráčoftu, známých, ……. a možná i dál.

Pokud narazíte při čtení na slovo, větu, pravopis nebo vyjadřování, které se vám nebude líbit nebo vás proboha pohorší, bude lepší, když nebudete dále ve čtení pokračovat a příslušnou web. stránku zavřete. Já takhle prostě mluvím.

Předem upozorňuji, je to kapánek delší.

Můj trochu jinej pohled na bajkovou Franc

O bike vejletech do Franc toho bylo u nás po bike webech napsaný dost, supr, užasný, prostě nej …… musím jen souhlasit, bohužel při 6-tým dnu našeho pobytu, proběhl pád po kterým sem si myslel že mám klasicky naraženej špek nad kyčlou a možná kousek pupku, co já vím. Po příchodu na ubikaci a navštívení toalety, malá/velká panika, páč moč nebyla rozhodně taková, jak sem ju do teď znal. Sbalím Kouleho (jedinej z nás se dobreptá jakousi ingliš) a odchod do Huez medical centra.

Den 1 – pátek

Příchodem do medical centra a domluvou se sestrou dem dozadu, místnost rozdělená přepážkama a v každé je rozbitej biker hmm, nás posílají do mini místnosti kde je solar-rakev a lůžko na masáže, na to si mám lehnout, dojde doktor nechá si zopakovat problém, prohmatává bok : „pain – já: ne, ne, ne, jo“ pokrčí ramenama píchne mě kapačku. Koule s ním komunikuje, prej musíme do Grenoblu do špitálu na ct scan, ještě lepší zpráva, že mě tam pošlou vrtulníkem. Hmm hustý, oba se shodujem a kdo to zaplatí, vytahuju kartu pojištění s info číslem a koule ověřuje co je a není možný, přichází z verdiktem že to není problém, že to prej zaplatí. Vrtulník, v tom sem taky ještě neletěl a ztrácím tím translátora, to bude peklo. Já z jakousi základní schopností domluvy deutche, su tady s ňou pěkně v prdeli, promluvit tady německy znamená nic, hovno. Né, že bych si snad chtěl stěžovat na výuku jazyků v našem školství v letech 85-04. Byla pestrá, zábavná a motivující, jenom my někteří sme byli idioti a nezůstalo nám z toho nic na základní domluvu v zahraničí. Měl sem si „Prokop familly“ mlátit do hlavy víc.

Let vrtulníkem : su zavázanej v tom jejich lehátku, sem tam se to propadá, smrad, bordel-sluchátka mě nedali, vidím hovno páč su na zemi = požitek 0. Výhoda – let trval cca 15 min, přesun na nemocniční pohotovost. Místnost pro příjem na nosítkách není malá, je nás tam asi 6. oddělní sme paravanama, motá se to tam mladejma sestřičkami od bílé přes mulat až po čokoládu mléčnou aji hořkou. Ujímá se mě solidní mléčnej kousek a začíná komunikovat „kvák kvák“ tak já taky „Ajem ček maj ingliš is horibl éééé dojč ich špreche etwas dojč – usmívá se a zkouší ingliš – jj, de jí to líp. Snažím se porozumět co de. Něco de, ale co jí odpovědět, sem tam k nám někdo přistoupí a ona „kvák čechíí“ za chvilku je to tam samí „čechíí“. V tom vykoukne hlava s ramenama v bílým plášťu „Pokud by bolo treba pomoct s nějakým prekladom tak som tu“ vyjeli mě oči a začal sem se smát. Mladej slovák-doktor,studuje v práglu a tady na pohotovosti je na brigádě nebo stáži nebo co. Všechno se mnou domlouvá, vyplňuje, zařizuje, bavíme se (říká mě že pro doktora v medical centru je zimní a letní sezóna dost solidní bussines) beru si tel. číslo a až budou výsledky mám cinknout, bude už obeznámenej a dá mě info co a jak dál.

Celková doba : papírování a čekačka na CT 2h + 15min medical centrum a 15min čekačka na helikop + 15min let + 20min naložení vyloženi a přesuny do a od helikopu = cca 3h od začátku do verdiktu.

Verdikt mě vysvětluje brat slovák : je to ruptura ledviny, přesunou vás na URO oddělení budou to s váma řešit, ale vypadá to, že podle scanu by vás mohli nechat ležet páč by se mohlo povést že to sroste bez operace, uvidíte. Budou vás pozorovat,kontrolovat a v případě komplikací by byla okamžitá operace. Poděkuju, zavěsím a hlavou začnou probíhat celkem zajímavý myšlenky.

Teleport (ty výtahy sou fakt rychlý) do 14 patra s převozníkem „Bubou“, příjezd na pokoj 2 lůžák (sám tady nebudu, někdo tam leží), překládají mě na jejich postel, hmm… tělo se mě propadá do hodně slušné madračky (po delším čase sem ju ohledal – dobrejch 25 cm, latex, anatomická – jj sou o něco dál), přesouvají postel na pozici „kvákají a kvákají ale slyším v to čechíí“.

Přichází celkem mladej doktor tipuju mladší než já, asi už byl se vším seznámenej „kváká s ostatníma“ a pak to přichází otočí se na mě „ju ár ček“ odpovídám „ja zas ta němčina yes“, on „spík ingliš“ na francouštinu se ani neptá – chytrééj, zkouším to co na pohotovosti marnej boj, takže ingliš a jede „yór kinly is big big brejk ………“ snažím se co můžu, ale e ééé

asi si všímá, že se ztrácím, bere tužku papír a nějak to dáváme do kupy. „Budu mu říkat doktůrek“.

Výsledek : jen ležet, žádnej pohyb, nic, chcát do bažanta (v leže) a pak se uvidí. Píchají do mě další 2 kapačky, už mám 3, zákaz jídla aji pití a do ruky dostávám ovladač. Čumím na to a ono to od postele, ona ta potvora je ještě polohovací na čudlíky, po čase zjišťuju že tyto betle sou po celým špitálu a každej pacoš má svou přidělenou (jeden pásek o tobě na ruce a druhej na betli). Pokoj má vlastní sociálku a TV-CRT 37cm pod stropem.

Pro dnešek ende.

Den 2 – sobota

Něco jako budíček kolem 8, „kvákání od dveří na dědu vedle, dostává kafe se sušenkama – káva zavoní“, já hovno. Ležím spím ležím ležím spím, už to nejde, už musím mít proleženiny ……….

Odpoledne cca 17:00 příchazí sestra měří teplotu tlak (klasický kontroly jako u nás s opakující se pravidelností), ptá se „pain“ odpovídám „nou, maj problem is piss“ a smutně koukám na bažanta, odchází ….. otvírají se dveře a už je tady aji s doktůrkem.

Naznačuji, že sou pořád otvřený dveře, furt tam někdo trajdá sestry atd. postel mám 1m od dveří, soused má návštěvu, dneska 2 kousky roštěnek cca .65„kvákání móóc cca 2h“ no hrozný. V tomhle ládovat bažanta v leže, já? – hmm to nepůjde. Prohmatává v místě močáku „kváká, pak ingliš, katetr“, dochází mě to

„vyhrožujou s tím pokaždé u nás po nějaké kudle, když se do určité doby po OP nevymočíte.Vvždycky mě připadlo, že se těší na to jak vás vycévkujou, ale co chcete chcát když od včerejší noci nic nepijete. Zatím mě to nepotkalo“

doktůrek odchází. Mou vypilovanou ingliš, kterou sem dal dohromady za dobu pobytu v tomto ústavu říkám sestře

„ken aj hev fajf minit for mí“ v ruce držím bažanta, říká „oukej fajf minit“. Mám pokoj sám pro sebe (děda s kocórama byli vykázáni) ležím, snažím, tlačím, dívám se na kapačku jak kape – slabý, bažanta si představuju jako pisec s mohutným vodopádem, bohužel asi definitivní blok. Otvírají se dveře a je tady zas „fajf minit itc kvák“ a má vozíček s dárkama,chystá si to. Sundává trenky „kváká – anestesii“ maže mě bambulu nějakým gelem uááá kurva to pálí, v ruce drží něco jako plastovou trubičku s náběhem na konci roztrojenou tam je napojená hadica a ta na pytel. No to mě tam snad nechceš cpát ty huso ….. , seš ty normální „viděl sem nějaký ty videa s těma dementama co si jahodu porcujou a cpou do ní různě velký kokotiny“ . Šupleru tady nemám, ale tan průměr byl jak takový ty koktejlový slámky, snad kolem 7–8 mm. De na to, sune, hroznej pocit, tímto směrem nikdy nic nešlo, je u místa výpustě – proráží, asi sem rozmáčkl chromovaný trubky postele. Všichni víme co je ejakulace, orgasmus a takový ty keci o slastném pocitu a prostupování celým tělem, tak toto je o level dál. Toto z těla vyběhne aj pod nehtama a dá si to ještě jednu rundu, pálení, pronikavá, krásná, pulsující bolest, neskutečný labůžo. Zároveň s tím přichází slušná úleva. Sestra se usmála „kvák kvák“ pytel pověsí k rámu postele, odchází. Po celou dobu je pytel pravidelně odčerpáván.

Kontaktuju cest. pojištění, po hlase příjemná koc na druhé straně. Vysvětluju co a jak … bavíme se …, domluva zní, ať cinknu v pondělí/úterý až budu o svým stavu vědět víc a budeme to řešit dál.

Telefon, volá Ota. Chtěli dojet a dovézt mě nějaký věci, ale prej se to zdrží, že Gob si lehl, má vykloubený rameno a Koule sním šel do medical centra.

Volá Ota. Gob má rameno nahozený, má ortézu a vydřiduch si prej řekl o 490 éček, proběhla karta cest. pojišťění jo a Tranzit nejede, nechce startovat, dneska nedojedem. Odpovídám, to máte dobrý, že prej už to řeší v nějakým servisu….

Dostávám povolení pít po „litl litl“ hltících vodu slámkou z kelímku, večer si to vybírá svou daň o které sem samo nevěděl. Po každé když se močák rozhode vyprázdnit přichází to ono….. „cévkajulace“. Pro mě, hadicu a pytel tento den skončil.

Den 3 – neděle

Ráno stejný jak včera, děda – kafe a sušenky, zajde si do sprchy, jo no proč ne. Já pokračuju ve svým oblíbeným, ležím spím ležím, kolem 11-cté si dědek pouští tv. Doufám, že ne zas to co včera, jj je to tam, valí telenovely (až do jeho odchodu). Ve francouzštině to má úplně jinej směr a ještě je asi kapánek nahluchlej, zmrd !! Ale jinak proti němu nic nemám a poslední 1 ¼ hodiny Tour vždycky přepne, aspoň něco. Kontorly probíhají, ptají se furt na „pejn – odpovídám nou“ snažit se jim vysvětlovat, že mě bolijou záda z ležení, ale nemá to cenu.

Dostávám povolení vypít 1,5 l vody / 24 hodin

Kolem poledne telefon, volá Ota co všechno chcu. Předávám info ( nabíječku, toalet. potřeby. noťas, nějaký hadry ….). Za nějakou dobu tel. sme v Grenoblu, kde to je ….. no kuva, dobrá otázka, jediný co odpovídám nemocnice CHU Grenobl a já su ve 14 patře. Za chvilu sou tady, kluci šikovní, bavíme se co a jak, zážitky, nějakej smích, Snip začíná hýkat přes celej špitál. Kdo zná, ví , čumí po sestřčkách – to vlastně všichni ……… Posílám Kouleho ať se mně poptá po wifině, baví se s doktůrkem aj o mým stavu. Výsledek : wifi pro pacoše není žádná (čumím/vím že tady 2 sítě sou – telefon našel) holt net nebude a můj stav se uvidí. Hrubej odhad propuštění by mohl být v pátek, ale stejně jedině lékařským transportem. Pro změnu se lekám co to je ……… nechávám si zapnout nabíječku na telefony (1 před komatem/2 mrtvej).

No nic klučiska mizijou, stavijou se prej zítra dopoledne. V pondělí je den našeho přesunu do Chatelu, teda jejich.

Já, hadice a pytel pokračujeme tak jak doposud, sice už mám noťas, sluchátka atd.. , ale není nálada na nic.

Den 4 – pondělí

Dědek za celou noc (cca 23:00 – 5:00 h) nahrótil hrozný kubíky dřeva a ta motorovka byla kurevsky tupá – zvuky až to bolelo, sem ho chtěl umlátit plastovou lachví od vody, zmetka, ale bohužel zákaz pohybu, jen ležet. Samo, zkoušel sem různý mlaskání apod. pak sem holt trocha přitvrdil, dyť mě tady stejně nerozumí ani noha, drž hubu, ticho k…a, ty č…. atd. promrskal sem si trochu slovíčka svýho vulgárního vyjadřování, ale stejně to bylo k hovnu.

Už sou tady, hýkání bylo – nahrává mě nějaký filmy do noťasu, kdybych náhodou chtěl něco zhlídnout, předávka ještě nějakých věcí co sem chtěl a vypakovávám je ať zmizijou, co tady, venku pařák, cesta před nima, najít ubytko …….

Kontaktuju cest. pojištění, kecáme, dávám ji kontakt na špitál….,že s nima spojí a začne komunikovat.

Den 5 – úterý

Děda odchází, ale samo, až po kafíčku a sušenkách žééé, mám pokoj sám pro sebe? Uvidíme. Dopolední vizita probíhá jako vždy „kvákání – pejn – nou, tudej wil bí kontrl ctsken “ a doktůrek mluví se šéfem (nevím jak to tady mají přesně poskládaný asi šéf rozhoduje on se stará). Dostávám informaci že přijde terapeutka a postavím se, trajdat nebudu, ale k oknu bych jít mohl, no konečně. Po vizitě přichází sestřička s vozíčkem, koukám na ňu o co ide „kaktetr out“ uráá příjdu o hadicu s pytlem, pocit vytažení kopíruje pocit instalace.

Přichází terapeutka, na nohy du sám, k oknu taky, ptá se jenom jestli se mně namotá hlava, říkám ne a ona mizí. Všechno je jak kdyby to nebylo moje, hrozný. Chcu se zhluboka nadechnout, to v podstatě nejde a ještě je to pocit jak když si člověk dá prvního velkýho šluka ze špinky. Du si lehnout.

Čumím na Tour užívám si samoty, piju vodu. Přichází převozník „Buba 2“ teleport na CT a zpět.

Odpo přichází novej nocležník s doprovodem, fuj to sem se lekl. Kořeň vypadá jako normál vitál 65 a za ním se vynoří bába vzhledem o 20 let víc (ksichtem mě připomněla Grincha s brejlama (jenom nebyla zelená) + žgraně jak použitej basset, holt mám velkou představivost.

Klasicky „Bonžůůůr kvák kvák“, zabydluje se, ona mu pomáhá. Ulehá na betlu v pyžamku, ona ho začíná lehce ojíždět – no kuva kde smééé? Pak si sedá vedle něho na židlu „kvákají“, delší dobu slyším šustivej zvuk, začínám pozorovat, vidím.

Ona mu normálně honí nohu (uchopí mu levou nohu nad kotníkem a v sevření pokračuje ke koleni (1 zdvih cca 2s, 15s přestávka po 20 zdvizích, výdrž – asi co kdo snese .

Na večer přichází doktůrek, jj je potřeba promrskat zas ingliš, papír a tužku má. Shrnutí : vysvětluje že ledvina srůstá, ale byla big big brejk a je tam problém kterej se musí napravit, ale nebude to velká operace jen zákrok (20 min slibuje) nějakej stent dovnitř do ledviny, zavedená kaktetrem přes penis, uděláme to zítra, chápu, přikyvuju, co mě zbejvá.

Už zas mě do něho chcou něco rvát, hovada.

Den 6 – středa

Budíček dneska žádnej, kolega ide taky na kudlu odjíždí v 9. Pospávám než si pro mě někdo dojde. Přichází šikmovokej sestra (maj tady fakt všechno) s křeslem připomínající mučednickou židlu „kváká kváká duč“, nasedám. Ááá, my jedem do sprchy. Měl sem si měl vzít sprcháč. Zajel jsem tam aji s tou židlou, dívám se po sprcháčích, nějakej tam je a on eee a dá mě jakousi malou flašku. Nechává mě tam. Pustím sprchu, otevřu flašku, čuchnu, barvu to má jak JOX a smrdí to jak dezinfekce, výborný.

10:15 Přichází dva maníci, omrknou mě, berou betlu a jedem. Teleport na před-OP, po cestě k terminálu se mnou narvali do dvouch pojízdných skříňek, ale to jedno. Na před-OP probíhá trocha komunikace, kapačka, jeden žabožrout má dokonce HTC – píšu mu plus, a používá google překladač, asi neumí anglicky. No nic, deme na to, čumím na sálový hodiny 10:35, něco mě píchli, začínám dejchat z masky – znám ne, su na to celkem držák, držím to ke druhé minutě hlubokých nádechů, ani se nemotám, mají to tady slabčí anesteziolog začíná „kvákat“ přiletí nějaká včelička a ………………………….

Na po-OP mě probouzí nějaká zahalená víla, otvírám oči, rozhlížím,odpovídám oukej oukej. No nás tam je! 8 postelí vedle sebe, ti to tam valijou jak na lince. Hledám hodiny, 11:50, ale ale se nám to nějak protáhlo. No nic, mrknem co se skrývá pod plachtou………,néé to néé, rozpáranej nejsu, ale zas je tam hadica a pytal, se poseru.

Za chvilku teleport na pokoj, známé tváře se mě ptají „ic oukej, pejn, … odpovídám jes,no, ic olredy“ berou mě kapačku, přejou dobrou noc. To nechápu, sem spal celou noc+dopoledne, beru ovládač a pouštím Tour, 45 min před dojezdem se mě vypíná kanál, blikám, cvakám, nic, na všech programech je obraz cca 3s a pak černo s nápisem, zjístím o co de.

Zjištění: TV je ve Franc samozřejmě placená, snažil sem se 3x ať mě to zapnou, že si to zaplatím, bylo mě 3x řečeno, že se to zařídí, bohužel nepovedlo se, vzdal sem to.

Už je tady zas baba jedna „Kořeň šel na sál kolem 9 vrátil se kolem 13 asi solidní zákrok“ ten ti toho moc nenapovídá kočičko. Ale jí to nevadí, otlapkává ho, aji olizuje a skončí zas u tření té nohy.

Kontrola na RTG, při čekání na „Bubu 3“ a teleport zpět, mrkám na snímek, drát poohýbanej a měl by být v ledvině, nerozumím-neřeším.

Na večer mě doktůrek vysvětluje, že to bylo trochu složitější asi větší díra nebo co, ale že teď už to bude dobrý. S mou novou slovní zásobou se ptám co bude dál………… no, že mě to u nás stejnou cestou vyndají, paráda. Jo a prej se zítra postavím.

Kontakt s cest. pojištěním, že proběhl zákrok…. ujištění, že to pokryje. Jsem bez problému ujištěn a dozvídám se, že nemocnice odmítá komunikovat.

Dostávám večeři, 1. jídlo za můj pobyt. Čumím jak dement, je tam 2x teplá krabička, vanilkovej krém, broskev a bagetka.

Krabice 1 „potage crecy“ otvírám, vrážím plast lžičku, no do prdele co to je, chuť nejde zveřejnit, pro jistotu zkouším ještě jednou, ee to nejde, nežral sem 5 dní, ale toto ne. Pokračuju druhou „riz asiatique“ rizoto je trocha jalovější, nacházím v něm krevety atd.. jo no proč ne. Poživatelnej zbytek z tácu polykám taky.

Den 7 – čtvrtek

Budíček cca. 8h proběhl ve stylu „Bonžůůůr Mesijééé“ volá ze dveří sestřička, otevírám oči, ona pokračuje „Kofíí kvák Téé“,

odpovídám Kaféé a ona pokračuje „kvák kvák“ valím na ňu oči s výrazem ospalýho bezdomála (viz. později), ona šmátrá a ukazuje mě bagetku nebo sušenky. Volím bagetku a k ní dostávám máslíčíčko a medíčíček, tyto velikosti znám už z našich nemocnic, s tímto to namazááát nejdééé, sakrááá.

Je na řadě každodenní vytření s převlečením postelí a sestřička s nabídkou „kvák kvák Douč“ ukazuju vlastní sprcháč.

Nemá s tím problém „kvák kvák“ a ještě idu po svých, doktůrek nelhal. Balím hadicu s pytlem, sprcháč, ručník, pantofle a vyrážím v doprovodu sestry. První má nejdelší cesta, 15m po svých, sprchu si užívám dobrejch 20 min na plast židli.

Dostávám 1 oběd : „1-pain, 2-carotte rapee vinaigrette, 3-saucisse campagne, 4-purre de celeris, 5-tomme noire, 6-kiwi“

první rozbaluju 4-ku zase pro mě hrozná sračka, kašovitá šlichta, no fuj, bořím lžičku trocha na jazyk.. toto nééé.

1-bageta, 2-mrkv. salát, 5-kousek dobrýho sejra a 6 sou cajk. Otvírám 3-ku, v ní leží „Sasiča“ velikosti u nás hodně slušné klobásy „pro jiné dívčí sen“ v nějakým asi champaň sosu, ochutnávám sos a je podezřele dobrej, říznu do mamlasa a uááá konečně slušný jídlo. Bagety by mohly být 3, ale chuj s tím.

Su v ½ mamalasa a a a, ale to nééé, močák se rozhodl mě věnovat další cévkajulaci, paráda. Dojím jídlo, po krátké době se ozývá pravděpodobně včerejší večeře (jinak nevím co by to bylo) a chce ven, uáá – balím pytel s hadicí a du na to. Sedim, pytel přede mnou na zemi a přichází ten tlak z čokoládovýho domečku a co je většinou sním ? ….. jj další cevkajulace no co už. Myju ruky, mrknu do zrcadla a vidím solidního bezdomála. 13 dní sem se neholil. Beru strojek co mám na zakracování svých ptákovin na držce a tzv. setinkou to mlátím dolů. Chlapci mě sice sbalili mou toalet tašku: taková ta klasika + strojek na holení, ale gel na hubu, antiperspirant tam třeba chyběly, šlo by to asi nahradit sprchovým gelem, ale na to s….

Cca 30 min. po přichází opět má dnešní fr. víla s vozíčkem na něm v podstatě nic …. (jde si domyslet) a pokračuje „kvák kvák“ krčím ramenama.…. no, ale to nééé tolik štěstí za pár hodin „kvák kvák it out“ a tahá hadicu z mýho š…… .

Začínám psát tento brak.

Návštěva spolupacoša, „kvákají“, po nějaké době zbliknu zase tu masturbaci nohy, dál nevnímám, zmiňování o ní tady končí – je to stejný každej den až do mýho odchodu.

Večeře : tác vypadá naditě, sou tam 2 misky bagetka a asi něco jako dva jogurty.

„1-pain, 2-potage haricots verts, 3-duo poisson courg vel car, 4-yoaurt aromatise, 5-compote pomme/abricot“

Dopředu vím že jedna miska poletí rovnou „Potage“ snažím se jí nabídnout sestřičce ať si taky pošmákne, ale s „kvákáním“ gesty a smíchem odmítá a regulérně prchá. Asi ví, že toto prostě nejde.

Otvírám 3-ku ajajaj vypadá to jako slušnej trojúhelník čistýho bílýho tvarohovýho dortu. To je jen pro představu konzistence. Barva je zelená a vidím v tom takový ty zelený nitky s kuličkou – Brkolice. Ten kdo mě zná ví, že já se můžu po brkolici a jí podobných laskominkách umlátit. Vyměnil bych za ňu 5-ti stovku dobrýho krvavýho hovězího jen polechtanou plamenem z fleku, samo, ironie. Abych nebyl sráč, zkusil sem trocha na vidličku, namočil do té pravděpodobně mrkvové máčky okolo a ochutnal, dál popis končí, ale spolkl sem to. Takže večeře skončila u dochucenýho bílýho jogurtu, přesnídávky a pečiva.

Podvečer a večer noťásek, music, filmeček, tele. spojení s domovinou, tak to je každej večer od středy.

Den 8 – pátek

Probuzení a snídaně je klasika, změna proběhla v marmeládě, ale it´s ok, při snídani dojde sestřička s pytlíkem, ukazuje mě, že si ho mám vysypat do kelímku z vodou chtěl sem jí vysvětlit že od středy su čistej, že už nic neberu a nechcu, odešla. Na pytlíku napsaný „Transipeg“ dochází mě co to je, ale je to nějaký podezřelý z mé strany nikdo nevolal, drink si nedávám.

Přichází vizita „kvákají u kokegy pak u mě“ „hau ár ju – ic oukej – pejn – nou“ a promluví ingliš šéf „tu aurs flajing et home“

myslím že sem ho pochopil, nevím co „nakvákali“ před tím, ale lítání a za 2h, chytá mě malej stres o co tady de, kdo to bude platit ……………..

Hned volám na cest. pojištění říkám co sem slyšel atd…, koc chudera taky nechápe a vůbec nic neví. Dokonce mě říká, že od nemocnice nedostali ještě ani papír, telefonní spojení proběhlo, ale to je všechno. Domluva zní, že to zkusím pořešit

z místa činu a diktuje mě číslo na fax. Vybírám sestřičku se kterou, je má čím dál propracovanější ingliš na podobné úrovni. No dobře ona je na tom líp, ale vždycky se doberem k závěru. Vysvětluju jí že má strana o žádným transportu a ještě letadlem neví, že z nemocnice k nám dodnes neposlali o mě žádný data, že můj transport musí zařizovat česká strana, …… ona „transport pejd jor asistánc“ – křivě se usměju a nesnažím se jí vysvětlovat, že do teď sme se z mou stranou bavili jen o převozu sanitkou. Ona pokračuje „wí šiping fax data tu jór asistance“ odpovídám „maj asistance dont hev data from hospital“ přínaší fax, na jedné ze tří stran je napsaný od faxu, že spojení selhalo……..

Odcházím s ní do jejich kanclu, tyto nakopírovaný troj strany už sou tam 3, probírám to, dokonce jedna ze včerejšího večera. Dívám se jak faxuje, číslo má gut ale před 420 dává jednu 0, te je divný, zkus 2 kotě, ani tak nejde, volám asistánc vysvětluju co a jak, radí na zkoušku 3x 0 před 420 – fax prochzí, no neuvěřitelnééé toto.

Oběd 1-pain, 2-fricadelle sauce moutarde, 3-saucisson a l ail, 4-ratatouille, 5-fondu president, 6-peche“

2-ka maso ve stylu našeho karbanátku + sos, 4-ka teplá zelenina – nepotrpím si na to, ale dohromady to celkem ušlo.

1,3,5,6 – pečivo+studená „sasiča“+kousek taveňáku za to broskev, pohoda.

Telefon, volá koc z cest. pojištění, že fax dostala….. a že teda opravdu poletím letadlem s asistencí, oblívá mě studenej pot. Okamžitě se ptám, jestli si po návratu budu muset vzít další hypotéku, že jednu mám a celkem to stačí. Jsem uklidněn a ujištěn, že se do limitu v pohodě vejdeme, že si myslí (já možná taky) že by stačil transport sanitkou, ale doktor ve zprávě trvá na leteckém transportu. Popisuje co a jak bude dál,transport bude v pondělí, bude mě kontaktovat transportní společnost a že se na všem domluvíme. Poděkuju a se spadlou bradou zavěsím.

Přichází doktůrek, dáváme na mě solidní řeč, začínáme transportem co jak bude. Dál vytvářím dobrých 6 otázek ohledně sebe a napravované družky, odpovídá jednoduše v pohodě mu rozumím, probíráme co a jak by mělo být v ČR. Myslí si, že ve špitále u nás max. 5 dní na pozorování pak domů (od středy nemám kapačky, neberu žádný drogy, od čtvrtka můžu chodit do sprchy atd…), ptá se na práci – sedavá u PC to je OK. Zákaz jakékoliv sport činnosti min. na 2 metry atd. ….. Rozhovor končí jak jinak než u „ček bííír“, říkám mu že su z Brna – jížní morava, ví, ale nebyl tam, byl prej v Praze asi víckrát a „ček bííír is very very gut“. Přikyvuju a namítám mu, že pro ně je to u nás celkem zadarmo, hlava mu začla mlátit z vrchu dolů jak koňovi. Pro porovnání ½L točená Stelly v Huezu 4,5E, Desperáda 5,5E, nevím co to stojí tady v Grenoblu.

Večeře 1-pain, 2-potage crecy, 3-quiche lorraine, 4-salade verte, 5-riz au lait“

2-ku tradičně otveřu a odložím, nejde to. 3-ka cibulovej koláč znám, je to dobrý, k tomu 4-ku salát a zazdit to sladkou rajžou, no proč ne.

Večer je jasnej.

Den 9 – sobota

Snídaňoví budíček probíhá v 8:30. Telefon, volá transport společnost, bavíme se …. letadlo z Brna vyrazí v pondělí v 11, ve 13 mám být nachystanej v odbavovací části a jestli by to šlo, ať se tady domluvím na převoz na letiště, hmm to bude zase prdel.

Přichází mini vizita 2ks jinejch mladejch doktorů, dáme nějaký ty „oukeje“ a začínám jim sdělovat info o transportu. Před tím sem dal rozhovor se švícou páč mě docházela slovní zásoba, ale chlapci bez problému pobrali a uvidíme jak to v pondělí dopadne.

Kolem 10:30 si to zas štráduju na lehce delší spršku, zvykl bych si.

Oběd 1-pain, 2-concombre fromage blanc, 3-cassolette poisson, 4-pomme de terre cassolette, 5-brie, 6-poire“

Tento oběd byl celkem solidním překvapením, u 3-ky už přes fóliu vidím že sou tam mušle, otvírám, zavoní ryba okolo omáčka v ní krevety další vnitřky mušlí, k tomu otvírám 4-ku brambory s cibulou a 2-ku kolečka salátové okurky přelitý smetanou. Zbývá pečivo, kousek zrajícího brié a hruška. Solidní nemocniční oběd ne ? Mušle sem nikdy nežral, ale toto bylo fakt dobrý.

Večeře 1-pain, 2-potage legumes verts, 3-aubergine farcie vel poiv, 4-yaurt aux fruits, 5- compote pomme/fraise“

2-ka standardně pryč, otvírám 3-ku, vzdáleně to připomíná jitrnicovej prejt, ale chuť hrozně jalová je to jakýsi blemdavý, no toto se nepovedlo. Jím trochu k pečivu a dorážím se jogurtem a přesnídávkou.

Den 10 – neděle

Ráno stejný jak včera, sprcha taky, oukeje neprobíhají, píšu, poslouchám music,…pohoda.

Oběd “1-pain, 2-radis beurre, 3-filet dinde froid mayo, 4-poelee pennes légumes, 5-formage blanc aux fruits, 6-eclair cafe“

Začínám 4-kou, teplej těstovinovej salát se zeleninou hned přelívám dodanou majonézou z pytlíku, k tomu otvírám 3-ku, dva filety studenýho masa (ani kjáva ani pjase) tipuju to na kjůtu, plus 2-ka několik dost ředkviček. Celkem solidní bašta, dokřópu poslední ředkvičku a rozdělávám dezertík na závěr (6-ka) takovej solidní cukrářskej piškot akorát měkoučkej nacuclej kafem, přelitej karamelem. Zbývá jogurt a pečivo, to schovávám na odpo. Solidně sem si pošmákl.

Z ničeho nic přichází maník a „kváká CT sken “, takže zase teleport. Sme tam, po 3 dnech mě zase píchají do ruky kanylu, to je bordel. Probíhá CT ………. na konci mě borec (je mladej) hlásí že mám pít dneska a zítra hodně vody, říkám oukej. Vytahuje kanylu podává klasickej čtvereček přeložené gázy na zastavení krve, ten se většinou přelepí páskem náplasti, ale on ne, veme v podsatě průhlednou izolačku a omotá mě s ňou celeou ruku. Čumím na to, pak na ňeho, no ty seš asi p..a nééé, dyť to je snad na tečku, nevím co tím chce básník říct, jestli mám moc chlupatý ruky a on se ještě přiblble usmívá pobuch ……………… teleport na pokoj.

večeře “1-pain, 2-potage maison, 3-omelette fromage, 4-petit pois francaise, 5-kiwi“

2-ku rovnou odkládám, otvírám 3-ku a 4-ku vaječná omeleta tak to by šlo, ale to druhý hmm to sem taky ještě nežral,

teplej konzervovanej hrášek – co k tomu dodat, ale celkově dohromady aji s pečivem to bylo gut. Na závěr už zažitá dobrá hra, kiwi s plastovým příborem.

Večer standart.

Den 11 – pondělí

Po raním probuzení atd. se ptám sestry jestli je všechno OK ohledně mýho převozu na 1h p.m. , jsem ujištěn že jo a že transport bude mazi 10 – 11h, říkám ok. Telefon, volá kořeň z transport. společnosti jestli je vše domluveno atd. , odpovídám co sem nakoupil ………. potvrzuje mě, že letadlo bude v 13 nachystaný na můj nástup a odlet.

Balím saky paky, převlíkám do civilu, oblíkám rifl. kraťase, ouha, padají kapánek dolů. Připadám si jak nějakej vylágrovanej rythmus, holt no, následek nástupní výborné dietky, při příchodu sem měl 92kg a teď 85kg , normálně bych to asi nedal. Odbíjí půl 12, divný, hledám sestru, naznačuje, že vůbec netuší v čem je problém….. no pěkně.

Přichází nová koc a říká že transport bude po 12, dobrá tedy. Půl 1, vidím to jako zajímavej průser. 12:50 telefon, dobrý den tady ……….. zdravotní dozor vašeho transportu do ČR, jsme připraveni na letišti už jste na cestě ? Lehký usměv a vysvětluju. Mezi tím hledám kam se všichni zašili, byl čas oběda, pacoši dostali žvanec tak, byl klid. Nacházím kutloch odkud valí „kvák kvák“ a sedí tam s nima aj šéf říkám „ajm sory, bat maj plejn is in airport grenobl and ajem hier“,šefovi se protočili kukadla, ale sedí dál, předávám telefon anglicky mluvící sestře (zajímalo by mě kolik sester by se u nás domluvilo cizím jazykem) domlouvá se atd … a říká že za 40 min mě tam mají. Za 25 min sou tady dva saniťácí, ve špitále loučení jak sviňa (samo sestřčky), všem děkuju. Cestou na letiště sem se celkem zasmál. Ti dva choboti po městě pořvávali z oken na kdejakou koc, na křižovatkách pořvávli po babách v autech dokoud nestáhly vokýnko a nezačly „kvákát“ a když už sme tam stáli moc dlouho, tak si pustili sirénu a jedem ne, no celkem prdel…… Komunikace probíhala jak jinak než ingliš z jednoho dokonce vypadlo, že brno on ví a že ženskej basket v brně gud ……Na konec se to protáhlo na solidní hodinku a čtvrt. Mezitím volali chlapáci z letiště, jestli už teda jedem….

Letiště bylo celkem štreka a celkem prcek a už vidím moje letadýlko je taky prcek, venku dva piloti, zdravot. dozor ….. vylezu a konečně čeština na živo, borci naprosto redy, v letadle 2x místo na sezení a jedno lůžko, samo že sedím.

Let, no co k tomu dodat, pěkná…. pohodička, za hoďku a půl sme v Brně. Poděkuju, rozloučíme se a převoz do Úrazovky.

No z hrušky dolů, teda možná spíš až pod kořeny, rozdíly patrné na první pohled. Samo nic špatnýho proti našim doktorům a jejich dovednostem, jde spíš o přístup, prostředí, jídlo atd…. (pacient se ve franc nechá v klidu vyspat, na noční kontroly chodí sestry s čelovkama a né jak u nás „když su vzhůru já tak vy spát nebudet, prask do světla“ nebo vám někdo 5:15 začne cpát teploměr a mlátit dveřima a v 7 už musíte vnímat).Na ambulatním přijmu přichází mladej dokotor z URL dáme řeč, předávám složky z dovolené, vytahuje A3 barevný snímky z CT s poznámkou no mají to pěkný, my si t o tady tak ……… Odcházím na oddělení, je mě přidělenej tak 55-letej obtloustlej funící stoupa. Od francie až sem, jsem na svůj bágl nehrábl (sanitky,letadlo), páč prej nemám nic tahat, né že by byl těžkej, ale hned mě ho každej bral z ruky a on veme ty složky tupan a mizí, jj…………… su doma.

Po cestě to berem ještě pro kontrolu přes sono, prej jen tak pro kontrolu. Bere si mě do parády rovnou paní velitelka, ledvina je jesná, sou tam nějaký ty sraženiny atd.. to se prej doladí, vůbec nechápu jak to v té černé změti fleků vidí….,

Pokračuje dál, bere mě totiž celý břicho. „áááá co pak to tady máme, vy ste měl zlomený aji žebro, říkám že o tom nevím (naražený žebra znám, tak zlomený bych snad poznal ne..). No já vám říkám, že bylo zlomený. Máte tady ještě výpotek na plicích a tu slezinu s tou bylo co ? Čumím jak vymatlanej, jakou slezinu? Říkám, že ve franc dělali komplet CT od krku po pas a vím jen o ledvině. Ujišťuje mě, že slezina byla taky trefená (možná aj něco víc), zbyl na ní hematom a je potřeba to v klidu doléčit. Odcházím.

Ze špitálu mě pouští v pátek, doktor mě dává instrukce co a jak, do práce na můj malej nátlak můžu, ale jenom sedět a mlátit do myši, říkám ok to mě stačí. Ta věc z ledviny by měla jít ven za 3 týdny, takže pravděpodobně to bude všechno v cajku. Domů mě odváží má drahá polovička, po 3 týdnech doma – dobrej pocit, tímto bych chtěl jí a všem ostatním poděkovat za podporu. A co bude dál, teď dlóóóóóuhej klid a pak se uvidí……………

V mini galerii (foceno telefonem) sou nějaký fotky franc. nemocničního stolování atd … jedno český jídlo asi poznáte.

Pepe

[Prezentace]