24.6.2007 – Český pohár DH no.2 – VELKÉ KARLOVICE

Je pátek ráno 22.6. o víkendu se jede druhý závod ČP ve sjezdu. Já, jako důležitá osoba, na které stojí odjezd našeho týmu na závody, se snažím nic nepodcenit a v hokně makám jako šroubek, abych to všechno stihl, protože odjez do Velkých Karlovic je domluvený na 16:00. V 10 dopoledne mě volá Koule jestli stíhám, tak ho ujistím že jo a makám dál. Když mě najednou zazvoní mobil a na druhém konci se ozve Koule, že už jede do Líšně ,mrknu na čas a děsím se ,už je 15:30 a já mám místo volantu v ruce kango. Jenom potvrdím Petrovi odjez, že to klidně stihnu na 18:00 a mlátím to dál. V 17:00 odjíždím ze stavby, ani se doma nepřevlíkám a házíme se Silvinkou Terku a věci do auta a řítíme se do Líšně. Tentokrát jsem měl pravdu je 18 hod a my jsme v Líšni. Když zazvoním na zvonek u Toma, tak mě překvapí jejich zběsilé tempo. Z okna vykoukne Tomáš a zeptá se, jestli nechcu kafe nebo zelenou a ať jdu nahoru. Tomík totiž slaví narozeniny, tak při dlouhém čekání na řidiče, to chlapci rozjeli trochu dříve. Jen mu stroze odvětím a pošlu ho i s kafem do patřičných míst a honím je fofrem do auta. Něco málo po 18 vyjíždíme z Brna. Začíná kapat, ale daří se nám před deštěm ujet. Ještě se zastavíme nakoupit v Prostějově jídlo a vyrážíme konečně směr Beskydy. Už když jdeme z Prostrějova, tak to padá z vrchu jako blbý. Prší a prší, začínáme nadávat a počasí hodně připomíná loňský rok. Doufáme, že se počasí zítra zlepší a beskydské kopce vyschnou. Do Beskyd jsme přijeli skoro stejně jako loni tj. 22:00. Při hodně pozdním grilování na naší oblíbené chatičce v Karlovicích se domlouváme, že nebudeme v sobotu nikam spěchat, pěkně si přispíme a dáme možnost počasí ať ukáže svou slunnou stránku a pomůže vodě z Beskyd pryč.
Když se ráno probudíme počasí vypadá skvěle, slunce svítí, nebe téměř bez mráčku. Po snídani začínáme ladit kola a kontrolovat, jestli vůbec fungují, Otta a já máme nový brzdy , tak jsme zvědaví, jak budou fungovat. Narychlo sundávám číslo ze závodů v Krupce a snažím se očistit zaschlé bláto z minulých závodů. Na svah přijíždíme kolem 11, slunce do toho pere, že sjezdovka je už vyschlá, jen v lese to trošku klouže. 0tta si nechává kolo v autě a jde sondovat s pivem v ruce ideální stopu, my s Koulem jdeme do plnejch rovnou na vlek a z kopce dolů. První jízda je testovací proto objíždím všechny  skoky a seznamuji se s tratí, Koule do toho jde po hlavě. Má naježděno, před 14 dny tady byly otestovat trať, ale nevyšlo jim počasí. Druhou jízdu to zkouším i se skoky, na dřevěným dropu to však nějak nedoletím a zadním kolem přistávám na rovným dopadu. Kolo se 260 mm zdvihu to lehce spolkne a jede se dál, traverz, průjezd lesem na klopenku a palba po sjezdovce dolů. Na přezcesták si ještě netroufnu, tak ho objíždím a skáču přes cestu. Při lehkém dopad slyším nezvyklý zvuk a rachot řetězu ve špajchnách. Ještě to sjedu dolů a kontroluju, co se stalo. Šaltr mě plandá na řetězu u zadního kola. Začínám nehorázně nadávat, protože zjišťuji , že  Saint přežil, ale mám zlomenou osu. Propadám depresi, nedokážu si rychle vybavit, jak by to šlo spravit. Pevnou osu do zadního kola opravdu nikdo z nás ještě nezlomil, takže ju nemáme ani v náhradních dílech. Mrskl jsem kolo zlostně do auta a šel jsem na sjezdovku, po cestě jsem se zeptal kořeňů u Maxcursoru, jestli něco náhradního nemají. Chlapy jen vyvalí oči co to po nich vlastně chcu a kroutí hlavou, že nic takovýho nemají. Proklínám pojebaný šikmovoký japonce, co vymysleli přehazku Saint na našroubování na osu, a to ta osa je ještě dutá a má u Sainta zeslabený závit. Tak potom se nedivte, že vám to praskne, když budete přejíždět obrubník. Při cestě nahoru jsem dostal spásný nápad, narvu do zadního kola závitovku, jenom nevím, kde ju seženu, páč v sobotu odpoledne asi žádný železářství nebude mít otevřeno, jen Baumax ve Zlíně, ale to je cca 50 km od Karlovic. Naštěstí potkávám domacího z naší chatičky a ten mě posílá za jedním domorodcem, který má v Karlovicích zámečnictví. Po chvilce bloudění jsem to našel a že prej co mám za problém. Tak jsem mu to vylíčil a chlápek je hodně vstřícný. 12mm závitová tyč padne do zadního kola jako ulitá. Po upozornění, že ta závitovka nic nevydrží a že si určitě dám na hubu, beru od něj ještě podložky a bezbečnostní matky a s velkým díkem si to hrnu opět na svah. Spolusjezdaři se díví, že jsem to tak rychle sfouknul a jde se konečně najíždět trať.  Sjezdovka je krátká, takže to jde hodně rychle. Počasí přeje, i když všude okolo se čerti žení a prší jako z konve, tak na náš kopec dopadne jen pár kapek. I to ale tomíkovi stačí na tři pády! Já s Koulem dáváme všechny skoky, Tomas to dráždí na všem jen na přezcesták si zatím netroufne. Mě se líbí ten menší přezcesták, dobře a rychle to lítá. Velký skok se mě nějak nedostal pod kůži, tak ho radši nedráždím. Předposlední jízdu přemlouvám Kouleho, ať si vyzkouší ten menší přezcesť. Já už jsem dole a koukám na jeho jízdu, mám to přímo z první ruky. Organizátoři si klidně staví na trati esíško pod cestou, je už celé postavené a reklamy vysí podél trati skoro po celé louce. Koule to žene na přezcesťák, nevím jestli to neodhadl, nebo se toho lekl, ale ten malej skok ho poslal trošku dál něž čekal a při dopadu jde okamžitě na brzdy, aby stihl vytočit to nové esíško pod cestou. Bohužel na trávě to klouže i za sucha, takže je vidět jak organizátoři odhazují kladiva na zatloukání kůlů a prchají před rozjetým Koulem. Už jsem myslel, že to ubrzdí, ale asi mám špatnej odhad. Je slyšet rána a ze svahu se řítí bílý chuchvalec reklam za kterým vlají dřevěný kolíky. Skoro se neudžím na nohách a mám záchvat smíchu. Přežili všichni, organizátoři, reklamy Koule. Dole u vleku se domluvíme, že dáme ještě dvě jízdy a pro dnešek to balíme. Večer přijíždí Snip, aby nám v neděli poradil jak že se má jezdit. V altánku zase probíhá zapíjení narozek a grilovačka, ale spát se jde o něco dříve než v pátek.
Ráno v sedm mě vzbudí telefon, opravdu se mi nechce, ale přemůžu se a vylezu z postele, počasí vypadá opravdu vydařeně, slunečno už od rána. Registrace začíná v 8 takže vyrážíme k vleku pro startovní čísla. Bereme si startovací čísla tak, abychom jeli po sobě v pořadí Tom, Koule a já. Všechno klapne, takže fofrem zpět na chatu abychom stihli povinný tréning. Na start tréningu jsme se doplazili v 10 na poslední chvíli. Pouštíme se z kopce dolů na známou trať, vysílám velký přezcesťák, ale opravdu to není ono, vyjíždím z trati pod cestou, ale nedopadl jsem jak Koule, protože organizátoři usoudili, že by dělali zbytečnou práci, kdy postavili reklamy na místo, tak tam udělali únikovou zónu. Povinný trénink dojíždím mimo cíl.
Tak trénink je za námi a už nás čeká první závodní kolo. První jede Tomík, druhý Koule, potom vyrážím já. Jízda jde v pohodě, jen jedu jaksi pomalu, nevychází mě to v lese a strašně se vleču. Po cestě sliším skandování našich drahých poloviček a nejedoucích členů klubu. Do cíle přijíždím s časem 1:53 a nějaké drobné. Dole mě čeká Koule a je trochu zkalmán páč má o 2 desetiny pomalejší čas než já. Otta, po pádu za první dřevěnou klopkou, s časem 2:32, bude výsledky prvního kola uzavírat. Máme asi 3 hod. pauzu, takže dáme menší chálku a jdem se podívat jak jezdí ostatní. Na závody se přijel mrknout i bratr s Lucinkou, která tento druh sportu nějak nemusí a prohlašuje že nejsme normální a ať okamžitě s tím ježděním na kole přestanem.
Finále startuje ve 14 a my se dostáváme na start až v 15:40. Místo toho, abychom byli nervózní a kousali si nehty, tak na nás padne odpolední únava a chce se nám nehorázně chrápat. Taky jsem nahoře před startem na chvilku vytuhl. Startujeme s Koulem minutu po sobě, ale ještě před námi startuje mezi prvními Tomas. Jede v lese na jistotu aby se nepoložil jako v semifinále, na louce pak tomu dává naplno. Zlepšení o 25s ale pod dvě minuty se mu dostat nepodařilo, nakonec 2:07 a .místo. Vím že mě bude chtít Petr porazit, takže je jasný že bude bušit od začátku na plno. Já si říkám,  že na všechno kašlu a pojedu jen tak pro zábavu. Po vypuštění ze startovacího boxu mě to ale nedá a opřu se do pedálů. Na trojkombinaci v lese slyším řvát Chosého. Fotí a ještě skanduje, obdivuhodný. Ženu si to dál, zatím mě to všechno vychází a i les před dropem projíždím rychleji než obvykle. Drop, transfér, průjezd lesem, přescesťák, pěknej polet a už jsem v cíli. Koule a Otta stojí u světelné tabule a sledují časy. Koule tomu šlápl, takže dal dolů 3 sekundy. Já jsem skončil s časem 1:45 o 4 s před Koulem. Smůla dneska můj skalp nedostal.
Hážem věci do auta a jedeme směr Brno. Po cestě se ještě stavíme v restauraci v Rožnově a dáme si tu naše oblíbené jídlo, super česnečku. Při obědě Chosé ještě stihne dopodrobna vylíčit Lucince jeho krkolomný pád z dropu v Náměšti, při kterém to nevydrželi jeho vazi v ramenu a pochlubí se jí pěknou jizvou po operaci. Myslel jsem že po této historce zakáže Lucinka bráchovi jezdit, ale kupodivu řekla, že je jí Chosé sympatický. Nicméně finálovou jízdu Lucinka prospala v lese u traverzu ))).
Tak co dodat Tento víkend se opravdu povedl, doufejme že následující závody budou taky super, jen apeluji na klubové jezdce, ať se polepší a začnou konečně jezdit. A vy drahé polovičky, byste je v tom měly podporovat.

Jaroušek